Wallfahrtskirche Maria Hilf

Kostel Maria Hilf je krásný poutní kostel se senzačním výhledem na MondSeeLand.


Kostel na Hilfbergu se nachází jen několik minut chůze od náměstí v Mondsee a je stále oblíbenější pro svatby a křtiny.

Mše svatá každou neděli v červenci a srpnu v 7:00.

KOSTEL MARIA HILF
Filiální kostel v Mondsee
Svatý patron: Navštívení Panny Marie - 2. července
původně svatý Ulrich 4. června

Od bývalého klášterního kostela v Mondsee se k poutnímu kostelu Maria-Hilf dostanete za několik minut po strmé cestě do kopce směrem na východ. Dříve byl zasvěcen svatému Ulrichovi.
Ve válce o španělské dědictví se bavorský kurfiřt postavil na stranu Francie a Bavoři v roce 1702 vojensky rozšířili hranici Hausrucku. Na rakouskou obranu byli povoláni také zbrojíři a střelci z Mondsee. Obyvatelstvo Mondsee se proto cizích vojsk velmi obávalo.
Opat Amand Göbl se obrátil o pomoc k Panně Marii. Slíbil, že postaví novou kapli ke cti Panny Marie. Vítězství nad hlavní bavorsko-francouzskou armádou u Höchstättu v roce 1704 ukončilo nebezpečí a opat dostál svému slibu. Nechal přestavět Ulrichskirche, který potřeboval rekonstrukci, na Maria-Hilf-Kirche, rozšířil jej o boční lodě a přistavěl věž, sakristii, oltáře a varhany. Na svátek Navštívení Panny Marie byl do kostela při slavnostním procesí přenesen obraz Panny Marie Pomocnice křesťanů.
Každý rok "in festo visitantis" - na svátek Navštívení Panny Marie 2. července - se konalo slavnostní procesí na kopec Maria-Hilf. Účastnili se ho také střelci a mnohé cechy se svými cechovními holemi a prapory.
Přitažlivost nového poutního místa byla pro lidi tak silná, že mnozí během několika let zanedbali tradiční mariánskou pouť do Zell am Moos, o čemž svědčí drastický pokles obětí po roce 1706.

S kostelem Maria-Hilf-Kirche vzniklo podle plánu poutní místo, které zcela odpovídalo dobovému trendu. Poutní místo v Mondsee, jedna z mnoha dceřiných fundací Pasova, se rychle rozrostlo do té míry, že příjmy z obětí, někdy přesahující 300 guldenů ročně, dosahovaly v 17. století již třetiny příjmů kostela svatého Wolfganga.

Mariánské poutě k zázračnému obrazu na hoře se staly důležitou součástí náboženského života lidí, jak o tom svědčí zpěvník, který v roce 1827 sepsali Pernerovi z Mondsee. Z dvanácti mariánských písní obsažených v knize se některé vztahují přímo k pouti k Maria-Hilf-Berg.
Věřící navštěvovali kostel také v zimě. Každoročně byl postaven dřevěný portál, který chránil kostel před větrem a povětrnostními vlivy a na jaře byl opět rozebrán. Po smrti posledního opata vedl správce kláštera páter Georg Socher silnou kampaň ve prospěch kostela, kterému hrozilo uzavření. Argumentoval tím, že chudobinec by bez darů z kostela Maria Hilf mohl jen stěží existovat. Kostel zůstal otevřený - poutě se konají dodnes. Zbožní lidé z blízkého i vzdáleného okolí kostel stále navštěvují. O oblibě poutního kostela svědčí i četné křty a svatby, kvůli kterým se do kostela na hoře často jezdí. Zázračná místa podněcují lidskou fantazii od nepaměti. Podle legendy vede z Hilfbergu dolů do kláštera podzemní chodba, v níž je zazděn poklad, nebo že do Gnadenkirchleinu někdy v noci putovaly tajemné Unterbergmännchen.


VENKOVNÍ PROHLÍDKA
Kostel se tyčí na rovném náměstí, rovném náměstí, které je obklopeno šindelem pokrytou zdí. Jsou zde lavičky pro poutníky. Severozápadně od ohradní zdi stojí stánek z dřívějších dob s poutními suvenýry. Na jihovýchodě je zeď přerušena malým sakristánským domkem, kde pravděpodobně kdysi přespávali "Mayrknechte", kteří odtud vykonávali své obchůzky. Dostávali dva guldenové platy ročně a také peníze na lůžkoviny.
Na rozdíl od jiných poutních kostelů v MondSeeLandu se zde kostelní účty nezmiňují o žádném vloupání do schránek na obětiny, což je pravděpodobně způsobeno velmi dobrým zabezpečením. U severozápadního vchodu je dodnes patrný úsek staré dlážděné poutní cesty. Kdysi se musely znovu a znovu vynakládat peníze na úpravu strmé cesty nebo na tyče k zastavení. Také odklízení sněhu v zimě bylo velmi nákladné. Za zdí na Hilfberg-Straße stojí kaple s obrazem svatého Donáta. Při přestavbě starého gotického kostela v roce 1706 byl interiér kostela rozšířen o boční uličky, aby se sem vešlo více poutníků. Dva boční vchody také umožnily pohodlný vstup do kostela větším skupinám poutníků. Na východě je k chóru připojena sakristie s dřevěným stropem, zatímco na západě se ze strmé šikmé střechy zvedá osmiboká hřebenová věžička s otevřenou zvonicí a cibulovou bání. Menší zvon pochází z doby výstavby gotického kostela. Za věží končí střecha na východě lichoběžníkovým štítem, v jehož středu je umístěn ciferník hodin. Pod ním vede gotický portál do prvního traktu kostela, který je rozdělen na dvě úrovně varhanní půdou.

INTERIÉR
Nízký prostor pod varhanami je od zbytku kostela oddělen železnou mříží. Na dřevěné desce jsou dosud zavěšeny votivní tabulky z novější doby. Nižší boční lodě jsou připojeny ke třem sousedním polím. Následuje zahloubený jednolodní chór s 3/8 závěrem. Křížové klenby jednotlivých polí jsou zdobeny štukovými pásy. Široká segmentově zaklenutá okna v bočních lodích umožňují dostatek světla do interiéru kostela. Chór kostela je osvětlen podobnými okny vlevo a vpravo.
Hlavní oltář je považován za jedno z Guggenbichlerových mistrovských děl, zejména co se týče jeho konstrukce. Uprostřed spodního patra visí zázračný obraz v prosklené kapličce - kopie originálu od Lukase Cranacha staršího, který se nachází v Innsbrucku. Kolem obrazu se vznášejí menší i větší postavy andělů. Mezi hladkými sloupy se vlevo k obrazu sklání archanděl Gabriel s lilií, vpravo drží Rafael rybu a hůl. Nad dopředu zakřivenými uzavřenými štíty jsou andělé s široce roztaženými křídly rozhazující věnce květin. Uprostřed středového obrazu se kolem žehnajícího Boha Otce vznášejí putti, nad nimiž celkový obraz dotváří třetí archanděl Michael s váhami duše. Sloupy na bočních oltářích byly nahrazeny postavami. Vlevo vedle oltářních obrazů jsou svatý Martin a svatý Ulrich, vpravo svatý Jiří a svatý Florián. Mezi prolomenými štíty jsou ve středovém obraze poloviční postavy - vlevo svatý Wolfgang a vpravo svatý Ulrich. Při plánování tří oltářů byl brán zvláštní zřetel na předchozího patrona kostela svatého Ulricha a jeho uctívání a byl vyobrazen na každém oltáři. Na hlavním oltáři klečela na konzole u tabernáklu 68 cm vysoká postava svatého Ulricha. Její hlava dokonce vyčnívala do obrazu svatého Ulricha. Svatý Ulrich, dřívější patron kostela, tak mohl být uctíván současně s novým zázračným obrazem. Stál takříkajíc na cestě očí či myšlenek k zázračnému obrazu. Pozoruhodná je ozvučná deska kazatelny. Stejně jako u svatého Wolfganga stojí uprostřed volně stojící postava "Dobrého pastýře" s ovečkami na ramenou. Všude kolem nesou andělé pastýřské lopaty a ovečky.
O zázračném obrazu se vypráví následující legenda: Ulricha na úpatí hory (dům Schießstattgasse, vedle vchodu do Hilfbergstrasse) spatřila osmiletá dcera v kašně obraz Panny Marie. Rodiče, kteří byli na místo přivoláni, však nedokázali z uvedeného obrazu nic objevit. Protože dítě stále tvrdilo, že ho vidí, vydali se rodiče a několik mužů na průzkum. K překvapení všech se na světlo dostal zcela suchý a nádherně lesklý obrázek Panny Marie. Našel si vhodné místo v jedné místnosti lázní. Druhý den náhle zmizel a byl znovu nalezen v kostele svatého Ulricha. Poté, co byl vrácen do Baderhausu, se tento podivný proces znovu opakoval. Obraz Panny Marie byl poté umístěn v opatské kapli kláštera a poté v roce 1706 v novém kostele Maria Hilf.

Legenda o zázračném nálezu zázračného obrazu ve studni má pravděpodobně svůj původ v tom, že poutníci si jen stěží dokázali představit, že by obraz Panny Marie Pomocnice křesťanů uprostřed velkolepého guggenbichlerského oltáře měl pocházet z měšťanského domu. Franz Göbl byl zázračným lékařem v Innsbrucku a zázračný obraz sem pravděpodobně přinesl u příležitosti své svatby s ženou z Mondsee a daroval ho klášteru. Votivní obraz na faře jej výslovně označuje jako "dárce zázračného obrazu". Rodina Göblů byla s klášterem úzce spjata - mladší bratr Franze Göbla vstoupil do kláštera pod jménem Amand a v roce 1697 byl zvolen opatem. Byl to tentýž opat Göbl, který také nechal přestavět Ulrichskirche na Maria-Hilf-Kirche a nakonec tam přenesl zázračný obraz.