Basilika St. Michael Mondsee

Bazilika svatého Michaela v Mondsee -
zvláštní umělecký poklad nedaleko Salcburku Bývalý benediktinský kolegiátní kostel
Patrocinium: 29. září

V roce 748 založil bavorský vévoda Odilo II. z rodu Agilolfingů na zbytcích římského sídliště klášter Mondsee. S jeho založením získal klášter rozsáhlé dary, které v následujícím období ještě vzrostly. Týkaly se dnešního Mondsee a Wolfganglandu. Darovalo se však také Bavorsko a zbytek Horních a Dolních Rakous.
První mniši prý podle klášterní tradice pocházeli z Monte Cassina. Existují však i vážné úvahy, že první mniši žili podle Regula mixta. Po svržení vévody Tassila III. císařem Karlem se Mondsee stalo císařským klášterem.

Okol roku 800 zažilo svůj první rozkvět. Byl spojen s opatem Hildebaldem (804-814), který byl dvorním kaplanem císaře Karla Velikého a později kolínským arcibiskupem, jenž Mondsee spravoval.

V roce 833 se Mondsee dostalo výměnou klášterů pod správu regensburských biskupů.

V roce 943 byl klášter vypleněn Maďary. Svatý Wolfgang údajně pobýval v Mondsee jako regensburský biskup v letech 976 až 977. "Uprchl do pirg, haust zu Mainse im closter, das gleichzeit dem pistumb zu Regensburg zugehöret" (Aventin). Jeho pobyt v této oblasti vedl později ke vzniku významného středověkého poutního místa svatého Wolfganga.

Za opata Rudberta (1072-1115) byl postaven románský kostel, který byl vysvěcen v roce 1104.
V roce 1142 se opatu Konrádu II. bosinglotherovi podařilo prosadit svobodnou volbu opatů, čímž klášter získal nezávislost. Opat Konrád byl 15. ledna 1145 zavražděn v Oberwangu a v klášteře byl velmi brzy uctíván jako světec.

Klášter Mondsee a oblast Mondsee patřily až do roku 1506 k Bavorsku-Landshutu. Na konci středověku se zde dokonce objevily tendence k samostatnému rozvoji venkova. Maxmilián I. získal Mondsee a Wolfgangland pro Rakousko po sporu o dědictví v Landshutu v roce 1506. Podle později zrušené závěti chtěl dokonce na tomto klášterním pozemku vybudovat místo svého posledního odpočinku.

V 15. století zažil klášter opět období rozkvětu. Opat Johannes II Trenbeck (1415-1420) se zúčastnil Kostnického koncilu. Údajně je také autorem dějin tohoto koncilu. Za jeho působení vznikl velkolepě vyzdobený Urbář z roku 1416.
Jeho nástupce ve funkci opata Simon Reuchlin (1420-1463) zavedl reformu pocházející z opatství Melk. Díky tomu byly téměř všechny kostely v oblasti Mondsee přestavěny a byly postaveny nové klášterní budovy. V roce 1444 byla postavena kapitula a v roce 1448 klášter.
Opat Benedikt Eck (1463-1499) nechal pod vedením stavebního mistra Hanse Lenngdörffera z Burghausenu postavit současný pozdně gotický kostel. Vysvěcení lodi se konalo v roce 1487.
Opat Wolfgang Haberl (1499-1521) nechal pro poutníky postavit kapli s vysokým křížem. V roce 1514 založil v Mondsee také první klášterní gymnázium v Horním Rakousku, které existovalo až do zrušení kláštera.

V roce 1626 navrhl salcburský sochař Hans Waldburger raně barokní hlavní oltář, který je vysoký až 18 m.
Byl to opat Coelestin Kolb (1668-1683), kdo do Mondsee přivedl Meinrada Guggenbichlera (narozeného v Einsiedelnu v roce 1649). V Mondsee působil od roku 1679 až do své smrti v roce 1723.
Pro klášterní kostel vytvořil tyto oltáře: oltář Ducha svatého, Wolfgangův oltář, oltář Božího těla, oltář chudých duší, Šebestiánův oltář, oltář Panny Marie a oltář svatého Petra. Z jeho uměleckých snah pochází také kazatelna a varhanní skříň.
Za opata Coelestina došlo k výrazným změnám interiéru kostela. Byla odstraněna roudová zástěna (oddělující kněžiště od zbytku kostela). V severní a jižní lodi byly postaveny nízké barokní kaple s valenými klenbami.

Později tyrolský stavitel Franz Anton Koch (1700-1756) přistavěl další oltáře: oltář svatého Jana, oltář svatého Josefa, oltář svaté Anny neboli Panny Marie a oltář svatého Antonína. Křížový oltář vytvořil mondseeský sochař Leopold Schindlauer.
Oslavy 1000. výročí se konaly za opata Bernharda Lidla (1729-1773). Využil toho jako příležitosti k vybudování čtyřosé, čtyřpatrové dvouvěžové fasády.

Věže jsou dnes vysoké 52 metrů. V průčelí se nacházejí postavy svatého Petra a Pavla. Sám opat napsal rozsáhlou historii kláštera (Chronicon Lunaelacense) od jeho počátků.
Po požáru trhu v roce 1774, který zničil i střechu kostela, byly střechy kláštera na jihu nahrazeny současnou mansardovou střechou.

Po smrti opata Opportunia (1773-1784) byla volba nového opata zakázána a byl jmenován administrátor. V roce 1791 byl klášter Mondsee, v té době nejstarší klášter na rakouském území, zrušen. Biskup nově založené diecéze v Linci obdržel klášterní majetek darem.

V roce 1809 daroval císař Napoleon klášter a jeho statky bavorskému polnímu maršálovi Karlu Philippu von Wrede. Jeho potomci jej vlastnili jako "zámek" a "panství Mondsee" až do jeho prodeje v roce 1986.

V roce 2005 byl bývalý klášterní kostel za papeže Jana Pavla II. povýšen na baziliku minor.
V roce 2005 byla zahájena tříletá rekonstrukce interiéru kostela, během níž byl kompletně obnoven vnitřní plášť kostela. Důkladnou prohlídkou, čištěním, konzervací a nezbytnými restaurátorskými pracemi prošly také všechny oltáře, obrazy, podlahy v kněžištích a zástavy.

Východní strana kostela má zřejmě dvojitý chór. Na severní straně je kostel spojen s bývalým klášterem (dnes zámkem). Trojlodní bazilikální kostel je jednou z nejvýraznějších a největších architektonických památek v Rakousku (70 m dlouhý, 34 m široký a 22 m vysoký). Do budovy kostela je integrována bývalá klenotnice (nyní sakristie) kláštera, modlitební sbor mnichů a 36 metrů dlouhá gotická klášterní knihovna, která byla kdysi středověkou lektorskou knihovnou. Bývalý modlitební chór a knihovna jsou v současné době součástí Mondseelandského muzea.

Bylý modlitební chór a knihovna jsou v současné době součástí Mondseelandského muzea.